Náměstí Edvarda Beneše v Ostravě

Vítězný návrh v urbanisticko-architektonické dvoufázové soutěži

 

ve spolupráci s Mika Svoboda architekti

Tým: Martin Materna, Jiří Mika, Markéta Káňová, Petr Svoboda, Adéla Kudlová, Vendula Bažová

 

Otisk vývoje místa, hierarchie veřejného prostoru, etapizace, doplnění centra města o novou vrstvu odkazující k historii, návrat stavby v místě Německého domu.

 

Jako problém řešeného území vnímáme především jeho prostorovou i funkční neukotvenost po vybourání Německého domu. Území se nachází na křížení několika os pro jádro Ostravy důležitých. Jde jednak o „funkční osu“, ul. Nádražní, zásadní komunikační spojnici, o „formální osu“, ul. Zámeckou propojující Masarykovo náměstí s Karolinou, o „neformální osu“, spojující park u Domu umění a budoucí Bílý stín, Ostravici, Lauby, Starou radnici, „Malou Kodaň“ a nábřeží.

Na místo bývalého Německého domu umisťujeme novou budovu, která z jeho půdorysu vychází, je však tvarovaná současně a nedrží se jeho hranic zcela přesně. Dům svým tvarem definuje 3 nová veřejná prostranství kolem sebe: 1) parkové náměstí s mlatovým povrchem doplňující jádro Ostravy o zatím chybějící druh veřejného prostoru menšího měřítka krytého korunami stromů, 2) předprostor radnice MOAP, kde nová hmota obnoví jeho původní prostorové vyznění a 3) menší předprostor – nástupní plochu nové budovy, svou dimenzí spíše rozšíření chodníku při Nádražní ulici. Tvar domu svým ustoupením části hmoty při ul. Nádražní navazuje na její prostorové pojetí s nejednotnou stavební čáru, čímž vzniká pestrá skladba menších prostranství na ul. Nádražní navěšených. Naopak vystoupení hmoty na nároží umožňuje jednak lépe „uzavřít“ předprostor radnice a jednak dává novému domu prostorový akcent, aniž by výškově či jinak hmotově přesahovala okolní zástavbu.

Historie a kulturní význam místa je zdůrazněn vydlážděním půdorysné stopy Německého domu cihelnou dlažbou pro připomínku jeho i německé menšiny v Ostravě. Stejným symbolickým významem je motivováno vysazení nového stromu – dubu – doplňujícího parkové náměstí. Památník revolučních bojů je přesunut do parkového náměstí, je ale v rámci řešeného území zachován pro připomínku hornické tradice Ostravy a s ní souvisejících sociálních otázek. Při křížení diagonálních chodníků skrze parkové náměstí je navrženo místo pro umístění nové sochy či busty Edvarda Beneše, po němž náměstí nese jméno a události jeho éry definovaly současnou podobu prostranství. Připomínka všech tří popsaných vrstev může pomoci podnítit jejich potřebnou společenskou reflexi.